Kronika

Rok 1940 – 1945

Stavby

Čp.12 rodinný domek nechali si vystavět manželé Oldřich a Jarmila Svobodovi r.1940. Parcela 144 m2 koupená r.1939 od Jaroslava Mázla. Kupní cena 7.500 Kč. Čp.12 jest na pozemku, kde stávala chalupa čp.12 a má po ní staré pořadové čp.12. Oldřich Svoboda xyolitář z velké části si stavěl sám. V obci jest usídlen od r.1935.

Čp.80 rodinný domek vystavěli si manželé Josef a Marie Valešovi r.1940. Parcela 144 m2 koupená r.1939 od Jaroslava Mázla. Kupní cena 7.500 Kč. Josef Valeš, zedník, sám si domek vystavěl. V obci usídlen od r.

Čp.82 Dům pro deputátníky od dvora nechal vystavět dvůr. V tomto se deputátníkům dostává lepšího bydlení. Každý má kuchyň, pokoj, předsíň, vše pod jedním uzavřením, každý ze společné chodby má svůj sklep a svou půdu.

Sociální pomoc.
Pro rok 1940 obec rozdělila obnos 500 Kč, pro 8 nejpotřebnějších dítek.

Přemístění obecního úřadu.
Obecní úřad od 1 ledna 1940 přemístěn čp.12 do čp.8. Místnost v čp.8 zdarma propůjčil nájemce dvora. Od května r.1940 do června r.1941 úřadoval za starostu jeho náměstek Karel Vostrý. Od června r.1941 opět úřadoval starosta Josef Bittman. Téhož roku starostou obce, pro obecní úřad byl koupen psací stroj za obnos 2.500 Kč.

Roku 1942 pro resignaci členů obecního zastupitelstva byli jmenováni členové do správní komise Kudera Václav, rolník čp.20, a Vytlačil Josef, rolník čp.21, kteří funkci nepřijali, vymlouvajíce se na nemoc. Zástupci okresního úřadu Praha – venkov – sever, byl pověřen vésti správu obce sám starosta obce Bittman Josef, téhož roku byl jmenován vládním komisařem. Jmenování obecních starostů na vládní komisaře se dělo z rozkazů německých úřadů.
Český národ až malou část německých přisluhovačů uznával za svého presidenta Dr. Ed. Beneše. A tak členové obecního zastupitelstva resignovali na své funkce z důvodu, aby nesloužili němcům a aby si zachovali život.

Němci kladli obcím velké požadavky.
Všechny úřední formuláře byly dvojjazyčné, německo-české. Za pořádek v obci, za všechna německá nařízení byl v obci zodpověden starosta obce i obecní zastupitelstvo. Všechna nařízení se bez námitek musela plnit, jeden byl zodpovědný za všechny a všichni za jednoho. V případě nedodání povinné dávky obilí a nebo jatečního dobytka, některým rolníkem, museli za něho dáti rolníci druzí. Průmyslové dělnictvo po celodenní (nařízení) práci v továrnách muselo v obci vykonávati noční hlídky. Žádné výmluvy a odvolání neexistovalo. Němci neuposlechnutí nařízení trestali koncentračním táborem. Kdo co vykonal pro Německo, vykonal pod nátlakem.

Roku 1944 vládním Bittmanem byl pro obecní úřad koupen kancelářský nábytek za obnos 10.613 Kč. Tímto zařízením obecní úřad dostal vzhled úřadovny a usnadnilo se tím plynějšího úřadování. Až do této koupě, náš obecní úřad na zařízení byl nedostačný.

Náš lid v počátku okupace nebyl na sabotážní práce vůči Němcům dostatečně připraven. Nejisté mlčení a obavy před zrazením, poskytlo malých výhod místnímu občanům a nutila nás k opatrnosti. Pod stálým tlakem Němců, jsme bez rozdílů stavu nabyli mezi sebou důvěry a stali se jednotnými. Někteří místní občané zúčastnili se podzemního odboje. Trestního udání a nebo prozrazení ze řad občanstva a obecního úřadu nebylo. Poslouchali jsme cizí rozhlas, což bylo zakázáno pod trestem smrti, co je nového na frontách. Tyto zprávy jsme dále šířili a zkaždé německé porážky jsme se radovali. Naši občané po dobu protektorátu, úmyslně a jednotně bojkotovali vyvěšení německých vlajek s hákovým křížem na svých domech. Pod stálým nařízení o vyvěšování německých vlajek vedle vlajky protektorátní se v naší obci nedělo. V den vyvěšení vlajek (a těch bylo hodně) v obci byl německý prapor vyvěšen na obecním úřadě, čemuž se zabrániti nedalo a druhý byl vyvěšen na budovách dvora, (nájemce dvora Bayer byl německý příslušník). Později, když pod velkým trestem nařízeno, že na domech nesmí býti vyvěšené jen vlajky protektorátní, nebyli na naších domech vyvěšené žádné vlajky.
Z Ďáblické stanice četníci, kteří měli nad naší obcí dohled, říkali, že naše obec jest Rusko. Mimo stížnosti na obecním úřadě, dalších nedělali.

Roku 1942 na rolnickou usedlost čp.14 Pokornýmu Bedřichu, byla zmoci Němců dána německá správa. Pokorný B. na řeč trochu vadný, na první pohled dělá dojem hloupého, ale do důsledku jim není. Jest svobodný, starý mládenec, velice pracovitý. Na statku v té době hospodařil se svým bratrem Antonínem. Nucenou správu na jeho statek bylo pomýšleno dáti r.1941, kdy na statku hospodařil se svou starou matkou a statek měl do gruntu zadlužený, celé jeho hospodářství bylo v úpadku. Sklizeň měl špatnou, takže nemohl dostát v předepsaných dodávkách samozásobování. Místní rolníci mu v polních pracích byli nápomocni, ale před nucenou správou uchrániti jej nemohli. Němcům tato situace byla vítána a statek si vzali do své správy. Jak němci dostali správu do rukou, ihned z hospodářství odvezli: parní kotel a mlátičku, elektrický motor, kočár, krávu s teletem, 4 prasnice, 35 prasat pleváku, pár volů. V roce 1945, 2 krávy, 3 voly a 2 telata. Za vše nedostal žádné náhrady (mlátička a kočár po národní revoluci dostal zpět). Němci po dobu své správy, nechali jej stálým majitelem, ale za práci na statku ho ničím neodměňovali. Podle jeho výpovědi, pro svou potřebu si musel z vlastního krást. Jeho bratra Antonína a švagrovou Dobromilu, přihlásili jako námezdní síly, bez finanční odměny za práci, pouze jim vypláceli deputát a to takový, co obsahovali samozásobitelské lístky. Pokorný Antonín, bratr Bedřicha byl jeho opak. Bedřich stále zanedbaný, Antonín byl stále slušně oblečen, před nucenou správou v hospodářství, ač mladší rozhodoval sám. Bedřich si vážil a ho ctil, měl ho velice rád, mnohem více v hospodářství se nadělal. Antonín mnoho času strávil na cestách a to ponejvíce do Prahy. Místní občané mu dávali za vinu Bedřichův úpadek. Na statek se přistěhoval r.1942 z Předboje i s manželkou Dobromilou, kde přišli o statky do niž se odtud přiženil. Na svých statcích v Předboji měl německou správu a pro zadlužení byly ve veřejné dražbě prodané. Dle výpovědi jeho zaměstnanců, byl k nim velice dobrý, pokud za okupace hospodařil, pro ně i jim příbuzné mnoho obilí přenechal. Nejvíce mu uškodilo, kdy hospodařil v Předboji, předepsanou výměru osevem řepky, místa zasetí po napadnutí sněhu, poházel semeno řepky na sníh. Měl z toho trestní řízení z kterého se šťastně dostal. Zemřel v čp.14 r.1944 raněn mrtvicí ve věku 49 let.

Němci při evakuaci Besarabie, své příslušníky usazovali v naších zemích a dávali jim rolnické usedlosti. Místní rolník František Kolínský měl 4ha 03a pronajatého role od statku Karly Veskové, z vedlejší obce Bořanovic. Veskové r.1943 dne 3 ledna byl dán němec Besarábec. Kolínský mu musel do hospodářství dát krávu, 198 kg těžké prase, 8 slepic, kohouta, kompletní selský vůz, 4q ječmene, 4q ovsa, 40q slámy, 8q sena, 50q řízku, 5q brambor, 4q krmné řepy. Za vše bylo rolníku Kolínskému němci stanoven obnos 12.000 Kč. Vyplaceno mu bylo 6.615 Kč. Vůz byl úplně zánovní z r.1939 a stál 6.000 Kč. Při útěku Němců od nás, vzali Němci vůz sebou.

Hitlerovský nacismus svými nečistými prsty zasahoval v naší obci.

Zatčení místní občané německým Gestapem.
Dne 2 prosince r.1941 v továrně Junkers ve Vysočanech ve 12 hodin v poledne byl Gestapem pro sabotáž vůči Němcům zatčen Oldřich Akrman. Továrna Junkers byla německá, postavena Němci. Němci v ní vyráběli součástky letadel. Čeští dělníci z větší části do této továrny byli totálně nasazeni. Oldřich Akrman, chlapec 18 let stár, byl též do továrny nasazen. Tělesně byl dosti slabý, pomocnou práci u tesařů těžko zastával, takže se do práce několikráte nedostavil. Pracovní den 1. prosince se též do práce nedostavil, proto 2 prosince byl v továrně zatčen. Byl 14 dní žalářován na Pankráci v Praze, odkud byl dopraven do koncentračního tábora Mauthausen. Z koncentračního tábora se vrátil po národní revoluci dne 24 května 1945, na levé ucho ohluchlý.

V roce 1941 pro sabotáž byl zatčen Josef Sýkora čp.41. Pracoval v továrně Avia v Letňanech, jako pomocný dělník u zedníků. Byl stár 18 let, povahy otrlejší, vzbuzoval stav nepřičetnosti. Zatčen byl našimi četníky v kůlnách ode dvora, že nedocházel do práce. Od jeho zatčení, není žádných zpráv a dosud je nezvěstný.

Dne 9 prosince 1942 pro podzemní odboj a komunistickou činnost byl Gestapem zatčen Čurda Bedřich z čp.65. Byl stár 38 let, vyučen soustružníkem kovů. Pracoval v továrně na letadla Avia v Letňanech. V obci byl společenský a dobrý kamarád. Zatčen byl v továrně při práci. Po mučivém výslechu v Pečkárně, byl dopraven do koncentračního tábora v Osvětimi, kde byl 23 února 1943 umučen. Zanechal ženu a 2 malé dítky. Místní občané, pokud mohli a to tajně, jeho manželku po dobu okupace finančně podporovali.

Dne 27 října r.1944 o půl šesté ráno ve svém bytě v čp.15 byl zatčen Fiala Ladislav. Zatkli jej dva tajní Gestapáci, za ilegální a hasičskou činnost. Fiala r.1902 se v naší obci narodil a nepřetržitě bydlel. Povoláním úředník Pražské městské spořitelny. U místního sboru dobrovolných hasičů byl jednatelem a starosta okresní hasičské jednoty, za prvé republiky důvěrníkem místní politické strany národně-socialistické. Ve svěřených funkcích byl přímý, spravedlivý a vynikající. Pro obec vykonal mnoho dobrého. Při zatýkání nesměli manželka ani děti s ním mluviti. Gestapáci celý jeho byt proslídili a prohledali. Po pěti měsících žalářování v Pečkárně na Pankráci byl dopraven do koncentračního tábora v Terezíně. Vězněn byl v malé pevnosti na 4 dvoře, číslo cely 42. Dne 2.5. r.1945 byl umučen. Zůstala po něm žena a dvě škole poviné dítky. Ani ve vězení nezapomínal na svou vlasteneckou povinost. Výňatek z posledních dopisů, psaných rodině z vězení.

„Pamatujte na školu na nutné učení,
které Vám přinese v životě umění.
Připravte se pro život všichni co nejlépe
aby jste vlasti své dali co nejvíce.“

Dne 10 března 1945 byla Gestapem zatčená selka Anna Pokorná čp.11. Do naší obce dne 9 března, po poledním byli přistěhováni němečtí uprchlíci z Polska, kteří byli rozdělení po hostincích a rolnických usedlostech. Do čp.11 jich bylo přiděleno 11 a měli vykázané dva byty splotnou. Pokorná německé uprchlíky mimo přidělených bytů, nechtěla pustiti k sobě do kuchyně. Následkem toho byla druhý den zatčena o 11 hodině dopolední odvezená na Pankrác kde byla vězněná do 10 dubna.

Utrpení.
Zavřeli nám vysoké školy. Sta našich studentů pobili, tisíce jich mučili. Tisíce našich lidí popravili, statisíce jich trýznili ve svých pekelných žalářích a kárných táborech. Poněmčovali všechno co mohli. Vykrádali nás, vykořisťovali. Tisíce a tisíce našich lidí jako otroky honili do práce po všech koutech Evropy. Ale nezlomili nás. Ne nikdy. Náš národ až na hrstku zrádců, se nikdy nepodal surovému německému násilí. Jsme národ čestný vzdělaný, pracovitý. Takový národ má vždycky nepromlčitelně právo na samostatnost a svobodu.

Nálet
Dne 27 března 1945, britskými a americkými letouny byl proveden nálet na průmyslovou čtvrť Prahy, Libeň, Vysočany a okolí. O 9 hodině dopolední, když jsme zaslechli hukot spojeneckých letadel, který jsme dobře znali, vyšli jsme z domu, ve směru hukotu vše bedlivě pozorovali. Spojenecká letadla jsme rádi viděli a vždy jsme říkali, kdyby už to chtěli rozbít. Češi spojenecká letadla britsko-americká si po svém pojmenovali. Letadlům bombardovacím říkali betonáři ( bombardovali průmyslové objekty, mosty, skladiště atd.). Letadla bojovná pojmenovali kotláři. Jméno kotláři vzniklo od nimi rozbitých (betonových) lokomotiv u vlaku. První těžké bomby byly shozené v Libni a Vysočanech na tovární objekty. Letadla přilétávala za vlnou a počala bombardovati letiště ve Kbelích, Letňanech a podle koleje dráhy z Vysočan do Čakovic a až do Neratovic. Mimo Libně a Vysočan byly shazované bomby lehčí, zápalné a trhací k účelu zničení letadel. Němci měli letadla roztrkaná v polích, hájích a všude, kde se dalo.
V těsné blízkosti naší obce bylo shozeno 15 bomb trhacích. Jedna bomba dopadla asi 300 m od obce směrem k Ďáblicům po levé straně do polí, jedna dopadla do polí v blízkosti statku čp.11 a 13 jich dopadlo na pole zvané v cihelně rolníka Kolínského čp.18.
Nálet trval od 9 hodin do 11 hodin 30 minut poledních. Obloha byla zatažená v hustém mraku kouře a prachu. Nebylo nikam vidět, jen slyšet hukot letadel, explose bomb a otřesy zemi. Byla to hrůza. Někteří občané byli ukryti ve sklepích, někteří se rozběhli do polí, žádnému se nic nestalo. Náletem nejvíc byly poškozeny továrny v Libni a Vysočanech. Lechkými trhacími bombami byly ponejvíce zasaženy Kbely, Vinoř, Satalice, Letňany a Čakovice. Mnoho lidí v poli, bylo střepinami usmrceno.
Místní občané těsně před koncem války shlédli nálet útočných letadel na letiště Avia v Čakovicích, Letňanech a Kbelích. Asi kol 7 hodině večer 3 letadla se nad naší obcí zatočila a odtud přímo útočila na německá letadla na letištích. Útok za prudké střelby německých protiletadlových děl se dvakráte opakoval. Valící se kouř hořících německých letadel nám potvrdil o dobré bojovnosti a zásahů.

Ruští zajatci.
Do naší obce, několikráte před koncem války přišli si vyprosit něco k jídlu ruští zajatci. Zajatci byli na vojenských pracích na Beckově a ubytováni byli v zajateckým táboře v Líbeznicích. Občané naši obce je s radostí vítali a pohostili. Do obce ponejvíce přicházeli v neděli, pod patrolou vyzbrojeného německého vojáka. Naše ženy už s nimi počitaly a co mohly ze svého mála pro ně uchystaly. Z obce odcházeli vždy hodně obdaření pro sebe a kamarády v táboře.

Národní revoluce
Po šest let bídy, smutku a utrpení, po šest let víry ve vítězství práva a pravdy, po šest let strašlivé války, rozpoutané smečkou hitlerovských vrahů, po útisku zatýkání žalářování a bestiálního mučení v koncentračních táborech našich nejlepších českých lidí, přichází pro Čechy nejšťastnější den 5 květen 1945, který porazil poslední baštu a naději nacismu.

Ve dnech 5 až 9 května povstala celá Praha a sní český národ, abychom dokázali slavně celému světu, že nečekáme, až nás jiní osvobodí.

Pražský rozhlas od ranního vysílání dne 5 května vysílal jen česky a o 11 hodině 20 minut dopoledne volal o pomoc tuto výzvu: Prosíme všechny, lid, vojsko, četnictvo i policii, přijďte nám na pomoc. SSsáci nás zde vraždí, přijďte rychle. Toto volání se stále opakovalo a bylo signálem k povstání českého lidu.

Naše obec v národní revoluci 5-9 května 1945.
V sobotu 5 května z větší části průmyslové dělnictvo nepracovalo. Od časného rána jsme se soustřeďovali do hloučku a bedlivě jsme sledovali situaci. Po výzvě pražského rozhlasu se místní občané zúčastnili naporu pro zbraně v Líbeznicích. Němci měli sklad zbraní v kruhové cihelně při silnici Březiněves – Líbeznice. Náporem lidu z celého okolí, byli němečtí vojáci odzbrojeni a lidu zbraně rozdány. Zásluhou některých místních občanů a zvláště mladých hochů, bylo do naší obce přineseno 6 pušek vojenských, 7 automatů, 2 lehké kulomety, 2 panceřové pěstě a 3.000 nábojů. Předseda revolučního výboru Strejček Vladimír čp.5 byl před vypuknutím revoluce čtyři týdny předem jmenován. Jmenování předsedy revolučního výboru bylo v zájmu širšího bezpečí tajné. Odpoledne do hostince čp.24 Bohumila Vokálka byli svoláni všichni občané schopni zbraně. Utvořil se revoluční výbor.
Členové revolučního výboru: Bohumil Alexandr, Kubec Jiljí, Linek Viktor, Krpálek Josef, Fiala Ota, Josef Bittman, Václav Šolta, Zdeněk Fiala, Josef Mikan,Václav Čmerda, Josef Valeš.

Revoluční výbor rozhodoval o místní situaci. 
V hostinci p.2 u Bečvářů byla zřízena samaritánská služba. Každý schopný občan podléhal rozkazům revolučního výboru, vše se dělo po vojenském způsobu. Naší obci z vyšších míst nebylo dáno žádných rozkazů ani úkolů. Kolem obce po dobu revoluce na křižovatkách cest a polí se držely hlídky vždy po dvouch ozbrojených mužích. Hlídky měly za povinost zabrániti přepadnutí obce od německých žoldáků, pokuď možno je zneškodniti a včas na vše upozorniti. Pro doručení zpráv byly sestavené spojky. Spojku na motocyklu vykonával Fiala Jindřich, jeho poviností bylo objíždět okolí a podávat z něho zprávy. V obci byly sestavené spojky z chlapců školáků. Jindřich Fiala obec telefonicky spojil s obcemi Líbeznice, Bořanovice, Ďáblice a Čakovice. Tímto spojením revoluční výbor dostával zprávy i ze vzdálenějšího okolí.
V neděli 6 května při planém poplachu, který spusobil jeden místní občan, byl revoluční výbor nucen poschovávati zbraně i střelivo, aby v daném případě bylo vše k použití. Zásluhou Mikana Josefa čp.79 a Felmana Ludvíka, adjunta ze dvora se zbraně znovu rozdali. V hostinci u Vokálku byla zřízena strážnice a sklad střeliva. Všichni účastníci revoluce se zdarma zdravovali též v hostinci u Vokálků. K zdravování byl ze dvora dán těžší vepř, od místních rolníků mouka, brambory, sádlo atd. Po dobu zdravování do kuchyně zdarma dávali místní rolníci a dvůr. Za pomocí místních děvčat vařila hostinská Vokálková. Po čtyři dni a noci, hrozného napětí, plno chaosu, poctivě a věrně místní občané drželi stráže. Při nevyspání každý svou povinost vykonával jak nejlépe mohl až do příchodu bratrské Rudé armády.

Příchod bratrské Rudé armády.
Včasných raních hodinách dne 9 května došla do naši obce zpráva, Rusové jsou už tady. Ve skupinách spěchali místní občané do vedlejší obce Zdib, ke státní silnici uvítat a pozdravit slavnou Rudou armádu, maršála Koněva. Po deváté hodině dopolední projeli i naší obcí první ruské tanky. Od vypuknutí revoluce byly stále deštivé přehanky. V den 9 května, obloha byla jasná, slunce od božího rána vítalo s námi naši svoboditelku Rudou armádu. Krásný a nezapomenutelný obraz byl kol silnice. Místní občané od nejmenších pod nejstarší, stáli na chodníkách kol silnice, nadšeně a bratrský vítali rudoarmějce. Mnoho očí slzelo radostí.
Některé tanky zastavili a na místa vojínů vyskakovali naše děvčata, k projíždce po okolí. Ve večerních hodinách se někteří rudoarmějci v naší obci zdrželi a v dosti rodinách byly bratrské vítězné přípitky.

Postup revoluce v naší obci.
Ze dne ze 4. na 5. května, na orientačních tabulích při silnici byly německé nápisy zabarvené a dále vše v německém jazyce. Bedřich Pokorný čp.14 ihned revolučnímu výboru dal 10 litrů benzinu, kterého se zmocnil sabotáží na německé správě jeho statku. Benzin měl dlouhou dobu zakopaný ve stodole. Večer 5. května na konci obce byly postaveny z vozů barikády. Silné barikády měla obec Líbeznice, u nich kde místními občany společně bojovali, Ruští zajatci. Německá armáda prchala většinou po státních silnicích.
V naší obci překážky byly méně účelné, proto dne 6 května byly odstraněny. Na domech byly vyvěšeny československé vlajky. Zásluhou našich žen nescházela vlajka na žádném domě, neb naše ženy sehnaly látku a vlajky sami ušily. Často dva až tři ozbrojení muži, dle potřeby i více prohlíželi v obilí. Obilí bylo dosti vysoké, takže snadno rozprašení němečtí vojíni se mohli do něho schovati. Revoluční výbor zajistil německý majetek rodiny Bayerové. Rodina Bayerová ještě s dvěma Němkami, které se u nich zdržovaly byly z obce odsunuty do sběrného tábora v Ďáblicích. Obcí prošlo mnoho příslušníků cízích národů. Ponejvíce Francouzů a Italů. Byli to lidé nakomandováni Němci na válečných pracích. Některé transporty přijížděli přímo z Německa, některé z našeho pohraničí. V obci byly podrobený našemi strážemi prohlídce. Posuňky jsme se s nimi domluvili a žádané rady jim poskytli. (Po kapitulaci Německa cizinci se stahovali na Prahu, z Prahy odjížděli do svých domovů). Naše stráže pod svým dohledem odvedli mnoho transportů německých válečných zajatců. Transporty zajatců přebírali stráže na hranicích obecního katastru a odváděli je do Ďáblic kde si je ruští vojáci přebírali. Po dobu národní revoluce zvlášť velké nebezpečí hrozilo hostinskému Vokálkovi i celé jeho rodině. Jak uvedeno, v hostinci u Vokálků byl sklad zbraní i střeliva a místní hlavní shromaždiště. Němci při svém zběsilém útěku se mstili. Narazili-li při útěku na takto organisovaný odpor, přítomní bez rozdílu zavraždili. Hostinec čp.24 stojí přímo u silnice, Vokálek si byl vědom nebezpečí a přece vše ochotně pro revoluci propůjčil a udělal. Místní občané Tobě i Tvé rodině za vše srdečně a mnohokráte děkují.

V revoluci zdatně si počínali.
Mikan Josef,čp.79, Viktor Linek,čp.24, Adolf Bittman čp.16. Dále hoši od stáří 17 let. Rušivého případu v národní revoluci v obci nebylo. Každý občan mu svěřený úkol, jak nejlépe mohl vykonaval, tak jak mu kázala vlastenecká povinost. Občané naší obce splnili věrně příkaz národní revoluce. V revoluční době se nepracovalo. Polní práce byly zdrženy. Skupina zemědělských sezoních slovenských dělníků odešla na Slovensko. Místní zemědělští dělníci, rozjáření z osvobození a z lásky k vlasti, svým přičiněním opoždění polních pracích nahradili. Náš boj nakonec byl bojem celého světa proti německému násilí. Spojenectví s Ruskem, které president dr. E.Beneš uzavřel r.1943, je náš stat bratrských rovnoprávných národů českého a slovenského, zabezpečen, jak ještě nebyl. Kéž je to na věky.
President dr. Edvart Beneš se už po druhé zasloužil o naši svobodu. Bylo třeba přesvědčit svět, že pro náš národ byl Mnichov a všechno co po něm přišlo, hroznou křivdou.
Do osvobozeného státu přijela naše vláda a opět se vrátil náš drahý president Dr. Beneš. Tisícové a tisícové davy ho dne 16 května 1945 vítali, nadšeně jásajíce a zasypávajíce jeho vítěznou cestu kvítím radosti a vděčnosti. Z naši obce se mnoho občanů zúčastnilo v Praze slavného příjezdu presidenta Dr.E.Beneše. Kéž je nám dlouho zachován náš drahý president Obnovitel. Kéž věčně žije a skvetá naše drahá Československá republika. Naší prací, naši statečností, naší láskou bude žít a vzkvétat.

Po národní revoluci.
Za velké účasti místního občanstva na veřejné schůzi konané dne 18 května v hostinci u Bečvářu byl zvolen 12cti členný místní národní výbor. Všichni zvolení členové M.N.V. jsou členy komunistické strany československé. Předseda M.N.V. zvolen Skalický Karel, pomocný dělník, místopredseda Ženíšek Josef, pomocný dělník. Místní národní výbor po svém zvolení se ujímá úřadu v obci, a revoluční národní výbor byl rozpuštěn. Předsedou M.N.V. do 1 listopadu 1945 byl Karel Skalický, po něm předsedou Josef Mikan.

Založení politické organisace komunistické strany československé v místě.
Z podnětu občanů: Valeš Josef, Bohumil Alexandr, Kibic Josef, Skalický Karel, Hejna Bohumil a Řezníček Karel, byla dne 20 května 1945 v místě ustanovena politická organisace K.S.Č. Vté době do K.S.Č. bylo přihlášeno 209 místních občanů a občanek.

Založení místní skupiny Svazu české mládeže.
Na podnět Bohumila Františka, povoláním zámečník, byla dne 3 června 1945 v místě založená skupina Svazu české mládeže. Na ustavující schůzí bylo zaregistrováno 49 člennů z místní mládeže. Předsedkyni byla zvolená Růžena Skalická, úřednice.

Místní osvětová komise.
Dne 5 června 1945 M.N.V. byla jmenována čtyř členná místní osvětová komise. Jmenováni členové: Kubec Jiljí, Mašek Josef, Pokorný Václav a Zamazal Karel, vesměs dělníci. Předsedou zvolen Kubec Jiljí. M.O.K. společně se skupinou S.Č.M. uspořádali na prostranství před zbrojnicí oslavy Jana Husa. Před četnou účastí místního občanstva, vzpominku na Husa přednesl předseda M.O.K.. Sbor S.Č.M. přednesl recitační pásmo. Slavnost byla skončena státními hymnami.

Ustanovení místní knihovní rady.
M.N.V. dne 13 června 1945 jmenoval Jiljího Kubece, Maška Josefa, Zamazala Karla a Pokornýho Václava do místní knihovní rady. Knihovní rada ku svému působení převzala 289 knih a hotovost 1.160 Kčs. Jmenovaní členové se iniciativně chápou svěřeného jim úkolu a téhož roku koupili 57 knih za obnos 2.885 Kčs z výtěžku taneční zábavy. Knihovna byla zřízena v místnostech M.N.V. a byla koupena M.N.V. po Němci Bayrovi. Usnešeno knihy půjčovati v neděli od 10-12cti hodin dopoledne, za poplatek 50haléřů z jedné knihy za týden.

Ruská posádka.
Dne 13 června 1945 se v obci v počtu 79 mužů umístila posádka zásobovacího oddílu rudé armády. Posádka byla s větší části motorisována. Dustojníci a část mužstva byli ubytováni u místních rolníků. Příslušné mužstvo motorových vozidel většinou přespávalo v blízkosti vozidel (noce byly teplé). Naši občané se brzo s rudoarmějci seznámili. Kluci kteří si zvědavě prohlíželi auta měli ruští vojíni rádi a snimi porozpravěli a různými věcmi je obdarovali. Posádka v obci po dobu ubytování se velice přátelsky chovala, nebylo žádných stížností proti některému vojínu posádky. Dne 17 června 1945 časně ráno tato posádka z obce odjela.

Smuteční tryzna.
Místní sbor dobrovolných hasičů uctil památku dvou místních občanů, umučených za zájmy národa v koncentračních táborech. Ladislava Fialu, bývalého starostu okresu hasičské jednoty a Bedřicha Čurdy, příslušníka K.S.Č. Tryzna se konala v parku u domku čp.6, ve kterém se Ladislav Fiala narodil, za účasti pozustalých. Tryzny se zúčastnily okolní sbory dobrovolných hasičů a mnoho místního obyvatelstva. Podium k tomuto účelu bylo ozdobeno státními vlajkami. Vpředu podia byly obrazy obou umučených. Čestná místa zaujali spoluvězňové L.Fialy dobrovolných hasičů okresu hasičské jednoty. Obou umučených vzpoměl vzdělavatel místního sboru Václav Šmerda. Dále školní děti předříkáli básně, místní skupina S.Č.M. přednesla recitační pásmo. Na ukončení tryzny byly zahraný státní hymny.

Národní dožinky.
Skupina S.Č.M. pořádala dne 19 srpna 1945 národní dožinky. Chlapci a děvčata v národních krojích jeli na koních, koně měli barevnými stužkami opentlené. V průvodu projeli obcí. Vpředu průvodu hrála hudba, na průvod o pestrých barvách byla hezká podívaná. U každé rolnické usedlosti se průvod zastavil, hudba hospodáři a hospodyni zahrála oblíbenou píseň. Mládež za dobré ukončení sklizně dala hospodáři i hospodyni připít a vesele si s nimi zatančila. Po přání všeho dobrého k dalšímu hospodaření hospodář mládeži přispěl peněžitou částkou. Po ukončení průvodu obcí se všichni zúčastnili další veselice na hříšti. Veselice na hříšti skončila Českou besedou. Po ukončení tanců na hříšti se tančilo v hostinci u Běčvářů.

Den S.Č.M.
Dne 23 září 1945 byl v obci uspořádán samostatný den svazu české mládeže. Mládež v národních krojích předvedla na hříšti národní tance a různé národní hry. Tímto vystoupením mládež potvrdila, že se zapojila na výstavbu nové republiky. Její vystoupení bylo vysoce kulturní. Diváci byli spokojeni a často potleskem si vyžádali některého výstupu k opakování. Fotografie v albumu.

Oslavy 28 října 1945
Místní osvětová komise za účasti S.Č.M. po šesti letech dne 27 října opět konala vzpomínkový večer k 28 říjnu naši svobody. Oslava se konala v sále hostince u Bečvářů. Oslavy národního svátku vyzněly v nejlepším světle a to zásluhou S.Č.M. Oslavy zahájil předseda M.O.K. Kubec. Naši nejmenší přednašeli basničky a sbor S.Č.M. přednesl recitační pásmo. Oslavy nad očekávání byly důstojné. Po šesti letech, když jsme opět ve svobodné vlasti vzpoměli 28 října, dnu našeho osvobození spolitováním ač M.O.K. náležitě a včas místnímu občanstvu oslavy oznámila návštěva byla malá.